Něco k jejímu životu

1. června 2008 v 17:33 | ShaDyNka
Anneliese Michel (21. září 1952 Leiblfing - 1. července 1976 Klingenberg am Main) byla bavorská studentka z katolické rodiny, jež se v době mezi zářím 1975 a červencem 1976 podrobila "velkému exorcismu".
V roce 1968 se u Anneliese Michel objevují první příznaky mimořádných záchvatových stavů. Anneliese bez zjevné příčiny ve škole upadla do bezvědomí a následující noci si v silných křečích prokousla jazyk. Později uváděla, že během tohoto záchvatu cítila cizí sílu, jakoby ji vtiskovala do postele.
Po dalším záchvatu v srpnu 1969 rodinný lékař navrhl neurologické vyšetření s podezřením na epilepsii, avšak veškeré testy včetně EEG skončily s negativním výsledkem a vyšetření bylo uzavřeno jako epileptické onemocnění typu grand mal, prodělaný záchvat byl označen za cerebrální křeče nočního typu. Anneliese dostala antiepileptika, kterými byla léčena až do své smrti.
Během ozdravného pobytu po zánětu plic a pohrudnice následujícího roku prodělala Anneliese další záchvat bezvědomí. Následné neurologické vyšetření opět nepotvrdilo žádnou patologii. Během tohoto pobytu v Mittelbergu Anneliese Michel zažila první vize, způsobené spíše než halucinací zřejmě silnou imaginací, jejímž obsahem byla podle jejích slov "obrovská šklebící se tlama ďábla" ("riesige teuflische Fratze"). Tato vize se jí vracela a Anneliese postupně propadala apatii a depresi.
Poslední z řady těžkých záchvatů prodělala v červnu 1972, avšak vyšetření bylo opět negativní. Postupně si stěžuje na protivný zápach, který nikdo jiný necítil, imaginativní vize se dostavují stále častěji. V tomto okamžiku Anneliese začíná hledat pomoc v modlitbě a duchovním životě. Při pouti na San Damiano v Itálii nebyla schopná podívat se na obraz Krista ani vstoupit do kaple, dokonce při pouti napadla ženu, která se o tuto kapli starala.
V této době se o její případ začíná zajímat Adolf Rodewyk, považovaný za specialistu na exorcismus a posedlost, který do jejího života nechce zasahovat, avšak zároveň vyjadřuje přesvědčení, že se v jejím případě skutečně o posedlost jedná. V téže době se s ní seznámil kněz Ernst Alt, který se s ní začal pravidelně modlit. Poté, co na jeho doporučení Anneliese prodělala další neurologické vyšetření (opět s negativním výsledkem), požádal Alt würzburského biskupa Josefa Stangla, aby mohl provést exorcismus podle pravidel Rituale Romanum. Za podpory Rodewyka nakonec i přes biskupovo váhání Alt toto svolení získal v září 1975.
Mezitím se ovšem Anneliesin stav výrazně zhoršil. Dočasně ochrnula, prodělala řadu křečových záchvatů, během nichž propadala zuřivosti a napadala okolní osoby a věci. Téměř přestala spát, trpěla záchvaty hyperaktivity, během nichž se vrhala do vzduchu i na zem, ubližovala si a po dobu několika hodin mohla neartikulovaně řvát a volat jméno Ježíš s prosbou o pomoc. Stěžovala si na návaly horka, přičemž ze sebe strhávala šaty nebo se obličejem smáčela v záchodové míse.
První exorcismus, který společně prováděli Ernst Alt a salvatorián Arnold Renz, se konal 24. září 1975 a po něm následovalo několik dalších "sezení". Exorcisté během exorcismu údajně hovořili se šesti domnělými démony, kteří se měli označovat jako Kain, Nero, Jidáš, Lucifer, Hitler a farář Fleischmann (kněz z blízké vsi žijící v 16. století, který porušil celibát). Subjektivně se Anneliesin stav začal zlepšovat, v říjnu se u ní dostavily pozitivní vize a přestala upadat do transu. V únoru 1976 vize přestaly úplně. Fyzický stav se však i nadále zhoršoval, Anneliese ztrácela na váze, nepřijímala potravu, odmítala lékaře a zemřela 1. července 1976. Podle pitvy zemřela v důsledku podvýživy. Kritici případu tvrdí, že podvýživa byla způsobena postem během exorcismu, což však není možné kvůli délce tohoto exorcismu. Anneliese odmítala potravu systematicky a dlouhodobě bez ohledu na probíhající exorcimsus.
Rodiče dívky a oba exorcisté byli o dva roky později odsouzeni k podmíněnému trestu odnětí svobody. Soudní znalec z oblasti medicíny označil za vážné pochybení, že v závěru svého života nebyla Anneliese Michel zklidněna silnějšími léky a že nebyla i proti své vůli vyživována uměle a nepodstoupila elektrošoky.
Později církevní komise prohlásila, že dívka posedlá ďáblem vůbec nebyla a že se exorcisté zmýlili v diagnóze. Přesto se u jejího hrobu scházeli poutníci a požadovali její blahoslavení. Tvrdili, že se její tělo nerozkládá, a tak byla 25. února 1978 exhumována; tělo jevilo běžné známky rozkladu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl jsem tu:-* Klikni

♥Klik♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama